close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Rozčlenění poslední části příběhu

19. prosince 2009 v 15:51 | Antík |  Akce+naše kecyyy ;)
Čauky! Takže ti kdo to tu pravidelně čtou tak vědí, že jsem včera přidala další část příběhu Whispering horses. Donutila jsem se k tomu, abych napsala celý děj, který jsem vám slíbila a tak se to trochu protáhlo...... Úplně původně jsem tohle chtěla dát tak do druhé nebo třetí části, ale brzy jsem pochopila, že to by jedna část musela být dlouhá tak 2 metry ;) takže píšu po částech kratších. I v zájmu stálého provozu blogu se teď snažím psát často a míň, ikdyž jak jste sami viděli, ne vždycky se to tak povede XDDD. Rozhodla jsem se tedy poslední díl (šestý) rozčlenit na část A, B a C, aby se to lépe četlo i ostatním, kteří ještě neměli možnost si poslední kapitolu přečíst. Z původního včerejšího článku udělám část A, přidělám 2 články na část B a C. Aby i ostatní pochopili proč to vůbec dělám, takhle to bylo dlouhé původně:
-------------------------------------------------------------------------------------------------------
Když došli do stáje, Jessica užasla. Stáj totiž nebyla velká, byla přímo OBROVSKÁ. ,,Paráda!" vydechla. ,,Jo-jo, tohle je hlavní stáj," zamrmlal v rychlosti pan Nielson a hned se kvapně vydal na levý konec stáje. Brzy se ale vrátil a pokračoval na druhou stranu. Jessie v životě tak obrovskou stáj neviděla. Ta na statku, kam chodila jezdit, byla mnohonásobně menší. Na obdivování téhle dokonalé stáje však neměla moc času, protože se pan N. vrátil snad ještě rychleji než předtím a se slovy:,,No nevadí," vyšel ze stáje. Jessica za ním napůl běžela, protože si to značně rychle pádil někam na druhý konec areálu. ,,Echt!" vydala ze sebe tiše Jess, protože po chvíli uviděla kousek od sebe 2 stáje. Co s těma stájema dělaj??? Vždyť tolik koní tu snad ani být nemůže...... Což byla rozhodně chybná myšlenka, protože jak koutkem oka zahédla, obě stáje byla kompletně plné. ,,Tak tohle je stáj číslo 2, většinou se jí říká prostě dvojka, ale nebuď překvapená jestli o ní uslyšíš jako o westernové stáji, protože jsou tu hlavně westernoví koně," poučil ji v rychlosti pan Nielson. U několika boxů se zastavil, ale hned zase pokračoval dál. Nakonec však s Jessicou zastavil před třemi boxy přibližně uprostřed. ,,Už jsi někdy seděla ve westernovém sedle?" ,,No... Teda... Já ho vlastně ani nikdy neměla v ruce...." ,,Tak to máš výbornou příležitost!" sdělil jí šklebivě pan Nielson a vrazil jí do ruky sedlo s uzdečkou. ,,Vyber si jednoho z těhle koní a připrav si ho, za 20 minut se sejdeme před stájí" ,,Super," řekla trochu ochable Jessica. Necítila se totiž ani trochu "super", protože vlastně ani netušila, jak má to pitomé sedlo dostat na koně. V hlavě jí prolétlo několik myšlenek ve kterých se jí kůň splašil a zašlápl jí, následně si samozřejmě udělala obrovskou ostudu. Jen při té představě jí polil studený pot. Proto si radši honem položila výbavu na nejbližší box a začla se věnovat výběru koně. Kůň první byl kaštanově hnědý, jak si přečetla na cedulce tak Quarter horse. Bohužel jí však úplně ignoroval ikdyž mu nabídla pamlsek co našla v kapse. Rozhodla se tedy jít dál. V druhém boxe spokojeně odpočíval hnědo-bílý Paint horse. Od pohledu jí byl sympatický, ale nebyla si moc jistá, jestli to tak připadá i koni, protože ho evidentně vyrušila ze zaslouženého odpoledního odpočinku u sena. Raději pokračovala k třetímu boxu. V něm poklidně pofrkávala Appaloosa všech možný barev, ale jakmile spatřila Jessicu, začala nervózně ržát a hrabat kopytem do podlahy boxu. Jessie se raději rychle vzdálila. Teď byla přesně uprostřed stáje. Toho si všimla velmi jednoduše, protože v tomto místě byl z obou stran východ ze stáje. Jess neodolala své zvědavosti a z jednoho východu vykoukla ven. Spatřila pěknou krytou prostornou jízdárnu. Momentálně v ní jezdily starší děti, mohlo jim být asi 13, aspoň Jessie to tak odhadla. Jezdily pěkně, trénovaly slide stop, přičemž na ně důrazně pokřikoval trenér. Po pár sekundách zas Jessie zalezla do stáje. Stejně jí to ale nedalo a vykoukla i z druhého exitu. Rozprostřela se před ní jízdárna, velmi podobná té první, akorát že nyní byla prázdná, jen v rohu se povalovaly sudy, zjevně tu někdo před chvílí cvičil barrel racing. Jessica došla k závěru, že jsou to oboje westernové jízdárny. Chvilku o tom přemítala, ale pak se vzpamatovala a rázně vyšla k boxu s Paint horsem. Rozhodla se s ním nejdřív trochu promluvit. Tvářil se velmi mírumilovně a Jessica jen doufala, že takový opravdu je.

Em.... Ahoj. Já jsem Jessica a ty jsi.... na boxe píšou One Click, jo?
Jasně
Ty hele nevzbudila jsem tě? Fakt promiň já nechtěla, ale...hm... Ten pán co tu se mnou šel mi řikal ať si jdu vybrat koně........
To je super, ráno jsem byl ve výběhu ale jinak tu celej den ležim.
Takže na tobě můžu jet?
Že se ptáš...... Už se moc těšim.
A nevadí že asi půjdem ven?
Jé to je prima tim líp.
No tak já tě půjdu připravit ať to stihnem
Fajn
Jessica popadla sedlo ale v tu chvíli si uvědomila, že moc přesně neví, co s ním. Napadlo jí, že sedlání westernové se nemůže zas moc lišit od toho anglického, ale vážně si nevěděla rady s podsedlovou dečkou, protože jí připadala z obou stran stejná, takže netušila, kterým směrem jí má na hřebce nasadit.
Ty hele..... Klikáči - můžu ti tak říkat?
Jasně, na to jsem zvyklej.
Já western nikdy nejezdila..... Asi je to blbý ale-
Nic neni blbý
Fajn..... Jak mám na tebe nasadit tuhle dečku??
Teď jí máš přesně obráceně.
ehm........ Takhle?
Jo to by šlo.
Jessica na něj dečku jakž takž nasadila. Teď přišlo na řadu sedlo. Ještě že nemá gelovku, pomyslela si. I tak jí ale dečka trochu sklouzla. Pokoušela se to trochu srovnat, ale One Click jen pohodil hlavou...
Máš to sedlo moc vzadu!
Jo aha... Teď?
Teď mám shrnutý chlupy.
Aj! No tak promiň, vždyť víš.... Chybami se člověk učí...
Ale kůň ne.
No tak fakt promiň..... Já to ještě zkusím.
Posuň to sedlo úplně dopředu a pak ho pomalu zatlač zpátky, to potom nebudu mít shrnutou srst.
No jo, já zapomněla, dík.
Jo, teď je to dobrý. No a uzdečku. Potěším tě - nemám udidlo. Moje majitelka na mě používá normální bosal..... Nesnáším udidla!
To se ti nedivím!
Jessie na něj celkem bez potíží nasadila uzdečku a celého si ho prohlédla. Připadalo jí že je na jízdu připravený.
Jseš celej? Teda - nemáš nosit ještě něco? Třeba šlachovky? Ty modrý jak máš na boxe.....
Ne. Ty jsou jen když trochu dýl pracuju na jízdárně a zkoušíme skoky nebo tak. Strouháky ani zvony nemám.
Fajn... Tak v tom případě můžem jít.
Jessica si vzápětí uvědomila, že jde o pár minut později. Přidala tedy do kroku a trpělivý hřebeček vedle ní se poslušně rozklusal. Pan Nielson už na ní čekal. Seděl na valachovi vysokého vzrůstu a barvy šimla. V ruce držel modročernou helmu GPA, čemuž se Jessie trochu divila, protože třeba u nich byly helmy na půjčení dost hrozné. Jak jim s oblibou mezi kamarády říkala, všivácké. Byly všude možně rozpraskané a špinavé, Ještě nikdy nikde neviděla, aby si někdo půjčil helmu a dostal zářivě čisté GPáčko. Rychle se ale zase vzpamatovala. ,,Promiňte," zamrmlala Jess a co nejrychleji dotáhla podbřišník, upravila třmeny a vyšvihla se do sedla. Rychle však zjistila, že má levý třmen kratší a začala si ho upravovat. Najednou však uslyšela ,,Jessie! Chytej!" a i přes veškerou snahu letící helmu o 5 centimetrů minula. Helma doletěla až ke stáji číslo 2 a tam se odkutálela dalších 5 metrů. Jessica rychlostí blesku sesedla, popadla Clicka a doběhla s ním pro helmu, kterou si pro jistotu ihned nasadila a utáhla. Svého nesmírně trpělivého koníka "zaparkovala" na původní místo a radši byla hned v sedle. ,,Se omlouvám," pípla omluvně. ,,No aspoň jsme tu helmu pro začátek otestovali. Teď si můžeš být jistá, že pokud spadneš, hlavu budeš mít relativně v bezpečí,"zasmál se pan Nielson. Ikdyž se Jessie za tuhle nepříjemnou událost trošku styděla, také se musela pousmát. ,,Tak fajn, vyrazíme. Pojeď za mnou a pokud možno se vyhýbej psům". Poslední poznámku Jess pochopila až trochu později. Cestou ze statku totiž potkali množství psů a psíků, malých i velkých, bílých i černých nebo úplných strakáčů, kliďasů kteří polehávali u cesty i hyperaktivních psisek, kteří kolem nich proletěli jako kulový blesk. Nejdřív jeli doprava, pak dlouhou uličkou rovně, potom doleva a brankou hurá ven. Jeli do kopce, celkem obtížným terénem. One Click měl však velmi jistý a také celkem pohodlný krok a tak se Jessice jelo nanejvýš výborně. Cestou si všimla červených a bílých vlaječek - značení cesty. Nejspíš na endurance, distanční tratě. Většinu cesty jeli v kroku, jednou za čas klusem. Asi po čtvrt hodině cesty to vypadalo, že jsou nahoře, ale byla to jen jakási plošinka, na které byly postavené ohrady ve tvaru malých kruhů. ,,Na co jsou ty vysoké ohrady??" zavolala dopředu dotaz. ,,To je na horsemanship. Však víš..... Na ten musí být kruhové ohrady, aby se kůň neschoval do rohu," zanesl jí vítr odpověď. No joo, horesmanship...... Jak jsem jen mohla zapomenout! připustila si Jessica. Asi po dalších deseti minutách opravdu dojeli pod vrcholek celkem strmého kopce. Tam se grošovaný valášek před ní náhle rozcválal a přeskočil branku na samém vrcholku. I koňský krasavec po Jessicou zvyšoval tempo, ale Jess ho vzala zpátky. Silně totiž znervózněla, protože takhle vysokou překážku snad nikdy neskákala - nebo se jí to jen zdálo protože to bylo do kopce??? Každopádně ale věděla, že jestli nechce každou chvíli zastavit a poraženecky jít branku otevřít, musít okamžitě začít cválat. Ikdyž se příšerně bála, nabídla One Clickovi celou otěž a úplně se v sedle uvolnila, prostě to nechala na něm. Ten se ihned roztryskal, ale Jessie mu věřila že ví, co dělá. Těsně před brankou se pouze zvedla do lehkého sedu a silný hřebec pod ní překážku s klidem přeskočil. Jessie se při dopadu mírně zakymácela, takže se v jednu chváli musela i přidržet vlající hřívy, ale hned jí zase pustila a usadila svého aktivního koníka do pomalejšího cvalu, potom do pracovního klusu a kroku a nakonec zastavila vedle pana Nielsona. Jessice připadalo, že ve westernovém sedle mám pro skákání snad i větší podporu, něž v běžném sedle skokovém. ,,Tak to jste zvládli dobře! Trochu si oddechněte a zatím se koukneme na to co jsem ti dnes hlavně chtěl ukázat," instruoval Jessicu pan eN a ona pochopila, proč se půl hodiny trmáceli zrovna na tenhle kopec. Byl odtud totiž jedinečný výhled na celý areál stáje. Jen odtud si dovedla spolehlivě vybavit, jak je stáj vlastně obrovská. ,,Tak Jessie,"začal s výkladem pan Nielson, ,,tohle je skoro celá stáj Elevation. To skoro ti hned vysvětlím. Všude možně po okolí vedou stezky pro vytrvalost - ty vlaječky kterých sis cestou sem určitě všimla. Táhnou se hlavně lesem, takže je pochopitelně nevidíme. Potom ty kruhy na horsemanship. Ty co jsi viděla rozhodně nejsou jediné. Jestli sem nastoupíš, časem jich objevíš ještě spoustu. No a nakonec cvičiště vozatajství. Ti starší co tu jsou tam někdy trénují. Je to odtud asi 3 kilometry opačným směrem než zbytek stáje. No a hlavní části stáje vidíš. To úplně vlevo jsi určitě poznala, to je dvůr, přes ten jsme šli, jo a támhle je jak vidíš u vchodu krytý plachtami. Ten menší přístřešek za ním, to je zásobárna sena, jadrných krmiv a podobně. O kousek dál je hnůj. Támhle hned vedle dvora vpravo tos určitě taky poznala, to je hlavní budova. Úplně vlevo ale směrem blíč k nám tak to je hlavní stáj. Tam jak z ní vede vchod, vidíš 4 budovy, 2 a 2 naproti sobě. To vlevo dál od nás je drezurní hala, naproti - teda blíž k nám - to je parkurová jízdárna. Vedle parkurů je stáj hlavně pro výcvik mladých koní, ale někdy se používá i jinak. Naproti téhle hale je hala voltižní, někdy se jí taky říká univerzální. Je nejmenší ze všech ale i tak je dost velká na to, aby se tam dalo pohodlně jezdit. Vedle téhle haly a zároveň vedle hlavní budovy je westrenový areál, ten jsi taky viděla. Hala-stáj-hala. Když z ní vyjdeš, je tam stáj 3 a za zmínku taky stojí koňská koupelna, která sousedí se stájí 2. No a támhle, prakticky úplně vpravo jsou postavené 2 ovály. Jeden je pro rovinné dostihy, uprostřed má opracoviště kryté stahovací plachtou. Mezi ovály je velké hlediště do špičky. Druhý ovál je pro steeplechase, jezdí se trochu i uvnitř oválo, takže jen na jednom konci je krytý půlkruh pro odpočinek koní i jezdců. Za ovály směrem blíž k nám je stáj 4, která je obvykle prázdná, protože je vyhrazena pro účastníky závodů, které tu občas jsou. No a kolem oválů a stáje 4 je jak vidíš areál pro cross country. Z okolí stáje by tě ještě mohl zajímat nedaleký rybník, kde v létě večer plavíme koně. Taky je tu ještě dost venkovních jízdáren nebo třeba náhodně rozmístěných překážek..... Prostě pořád je tu co objevovat!" dokončil sáhodlouhý popis pan Nielson. ,,Týjo! Vy se tu asi hodně dobře vyznáte, co?" ,,No to ano, ale všechno tu o tom rozhodně nevím.... Třeba nedávno jsem prozkoumával jeden ze starých dokumentů o téhle stáji a byl tam odstavec o nějakém prameni o ketrém vůbec nevím..... No to je jedno. Připozdívá se, tak asi pojedem zpátky, ne?" ,,No jasně.... Jenom..... Nemohli bychom si cestou zpátky trochu zacválat? Nebo zkusit něco skočit? Klikáč je ještě plnej energie......"optala se Jessica. ,,Proč ne. Vybrala sis správného koně. Starej Klikes je pohodovej kůň,". One Click okamžitě zařehtal. No joo, já vim že nejseš žádnej starouš Clicku! šeptla mu Jessie, ale nahlas řekla: ,,Mmm jo, je super."
Cesta zpátky se Jessice moc líbila. Tryskali, skákali, dokonce překonali i jednu jednodušší cross country překážku. Když konečně dojeli před stáje, Jessice se dokonce ani nechtělo z One Clicka slézt. Nejradši by to tu projela všechno. Když koníka jaksepatří vyčistila, sešli se opět před stájí. Pan Nielson s ní rychle nakoukl do všech hal které viděli z vrchu. Jessice neuniklo, že jí celou dobu u nohy kráčel flekatý foxteriér. ,,Tak ahoj, Jessie! Doufám že se zase brzy uvidíme!" loučil se s ní vedoucí stáje. ,,Já taky...... Neshledanou!" Když pan Nielson zavřel hlavní dveře stáje, Jessica tam ještě dobrých 30 sekund stála jako přikovaná k zemi. Vážně se jí to nezdálo? Vážně je to pravda? Pořád tomu nějak nemohla uvěřit. Jako ve snách kráčela v záři zapadajícího slunce na zastávku místního speciálního autobusu.
-------------------------------------------------------------------------------------------------------
No takže hurá na část B a C..............
Čusík, Antík!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama