Jessica si vzápětí uvědomila, že jde o pár minut později. Přidala tedy do kroku a trpělivý hřebeček vedle ní se poslušně rozklusal. Pan Nielson už na ní čekal. Seděl na valachovi vysokého vzrůstu a barvy šimla. V ruce držel modročernou helmu GPA, čemuž se Jessie trochu divila, protože třeba u nich byly helmy na půjčení dost hrozné. Jak jim s oblibou mezi kamarády říkala, všivácké. Byly všude možně rozpraskané a špinavé, ještě nikdy nikde neviděla, aby si někdo půjčil helmu a dostal zářivě čisté GPáčko. Rychle se ale zase vzpamatovala. ,,Promiňte," zamrmlala Jess a co nejrychleji dotáhla podbřišník, upravila třmeny a vyšvihla se do sedla. Rychle však zjistila, že má levý třmen kratší a začala si ho upravovat. Najednou však uslyšela ,,Jessie! Chytej!" a i přes veškerou snahu letící helmu o 5 centimetrů minula. Helma doletěla až ke stáji číslo 2 a tam se odkutálela dalších několik metrů. Jessica rychlostí blesku sesedla, popadla Clicka a doběhla s ním pro helmu, kterou si pro jistotu ihned nasadila a utáhla. Svého nesmírně trpělivého koníka "zaparkovala" na původní místo a radši byla hned v sedle. ,,Se omlouvám," pípla provinile. ,,No aspoň jsme tu helmu pro začátek otestovali. Teď si můžeš být jistá, že pokud spadneš, hlavu budeš mít relativně v bezpečí,"zasmál se pan Nielson. Ikdyž se Jessie za tuhle nepříjemnou událost trošku styděla, také se musela pousmát. ,,Tak fajn, vyrazíme. Pojeď za mnou a pokud možno se vyhýbej psům". Poslední poznámku Jess pochopila až trochu později. Cestou ze statku totiž potkali množství psů a psíků, malých i velkých, bílých i černých nebo úplných strakáčů, kliďasů kteří polehávali u cesty i hyperaktivních psisek, kteří kolem nich proletěli jako kulový blesk. Nejdřív jeli doprava, pak dlouhou uličkou rovně, potom doleva a brankou hurá ven. Jeli do kopce, celkem obtížným terénem. One Click měl však velmi jistý a také celkem pohodlný krok a tak se Jessice jelo nanejvýš výborně. Cestou si všimla červených a bílých vlaječek - značení cesty. Nejspíš na endurance, distanční tratě. Většinu cesty jeli v kroku, jednou za čas klusem. Asi po čtvrt hodině cesty to vypadalo, že jsou nahoře, ale byla to jen jakási plošinka, na které byly postavené ohrady ve tvaru malých kruhů. ,,Na co jsou ty vysoké ohrady??" zavolala dopředu dotaz. ,,To je na horsemanship. Však víš..... Na ten musí být kruhové ohrady, aby se kůň neschoval do rohu," zanesl jí vítr odpověď. No joo, horesmanship...... Jak jsem jen mohla zapomenout! připustila si Jessica. Asi po dalších deseti minutách opravdu dojeli pod vrcholek celkem strmého kopce. Tam se grošovaný valášek před ní náhle rozcválal a přeskočil branku na samém vrcholku. I koňský krasavec pod Jessicou zvyšoval tempo, ale Jess ho vzala zpátky. Silně totiž znervózněla, protože takhle vysokou překážku snad nikdy neskákala - nebo se jí to jen zdálo protože to bylo do kopce??? Každopádně ale věděla, že jestli nechce každou chvíli zastavit a poraženecky jít branku otevřít, musí okamžitě začít cválat. Ikdyž se příšerně bála, nabídla One Clickovi celou otěž a úplně se v sedle uvolnila, prostě to nechala na něm. Ten se ihned roztryskal, ale Jessie mu věřila že ví, co dělá. Těsně před brankou se pouze zvedla do lehkého sedu a silný hřebec pod ní překážku s klidem přeskočil. Jessie se při dopadu mírně zakymácela, takže se v jednu chvíli musela i přidržet vlající hřívy, ale hned jí zase pustila a usadila svého aktivního koníka do pomalejšího cvalu, potom do pracovního klusu a kroku a nakonec zastavila vedle pana Nielsona. Jessice připadalo, že ve westernovém sedle má pro skákání snad i větší podporu, něž v běžném sedle skokovém. ,,Tak to jste zvládli dobře! Trochu si oddechněte a zatím se koukneme na to co jsem ti dnes hlavně chtěl ukázat," instruoval Jessicu pan eN a ona pochopila, proč se půl hodiny trmáceli zrovna na tenhle kopec. Byl odtud totiž jedinečný výhled na celý areál stáje. Jen odtud si dovedla spolehlivě vybavit, jak je stáj vlastně obrovská. ,,Tak Jessie,"začal s výkladem pan Nielson, ,,tohle je skoro celá stáj Elevation. To skoro ti hned vysvětlím. Všude možně po okolí vedou stezky pro vytrvalost - ty vlaječky kterých sis cestou sem určitě všimla. Táhnou se hlavně lesem, takže je pochopitelně nevidíme. Potom ty kruhy na horsemanship. Ty co jsi viděla rozhodně nejsou jediné. Jestli sem nastoupíš, časem jich objevíš ještě spoustu. No a nakonec cvičiště vozatajství. Ti starší co tu jsou tam někdy trénují. Je to odtud asi 3 kilometry opačným směrem než zbytek stáje. No a hlavní části stáje vidíš. To úplně vlevo jsi určitě poznala, to je dvůr, přes ten jsme šli, jo a támhle je jak vidíš u vchodu krytý plachtami. Ten menší přístřešek za ním, to je zásobárna sena, jadrných krmiv a podobně. O kousek dál je hnůj. Támhle hned vedle dvora vpravo tos určitě taky poznala, to je hlavní budova. Úplně vlevo ale směrem blíž k nám tak to je hlavní stáj. Tam jak z ní vede vchod, vidíš 4 budovy, 2 a 2 naproti sobě. To vlevo dál od nás je drezurní hala, naproti - teda blíž k nám - to je parkurová jízdárna. Vedle parkurů je stáj hlavně pro výcvik mladých koní, ale někdy se používá i jinak. Naproti téhle hale je hala voltižní, někdy se jí taky říká univerzální. Je nejmenší ze všech ale i tak je dost velká na to, aby se tam dalo pohodlně jezdit. Vedle téhle haly a zároveň vedle hlavní budovy je westrenový areál, ten jsi taky viděla. Hala-stáj-hala. Když z ní vyjdeš, je tam stáj 3 a za zmínku taky stojí koňská koupelna, která sousedí se stájí 2. No a támhle, prakticky úplně vpravo jsou postavené 2 ovály. Jeden je pro rovinné dostihy, uprostřed má opracoviště kryté stahovací plachtou. Mezi ovály je velké hlediště do špičky. Druhý ovál je pro steeplechase, jezdí se trochu i uvnitř oválo, takže jen na jednom konci je krytý půlkruh pro odpočinek koní i jezdců. Za ovály směrem blíž k nám je stáj 4, která je obvykle prázdná, protože je vyhrazena pro účastníky závodů, které tu občas jsou. No a kolem oválů a stáje 4 je jak vidíš areál pro cross country. Z okolí stáje by tě ještě mohl zajímat nedaleký rybník, kde v létě večer plavíme koně. Taky je tu ještě dost venkovních jízdáren nebo třeba náhodně rozmístěných překážek..... Prostě pořád je tu co objevovat!" dokončil sáhodlouhý popis pan Nielson. ,,Týjo! Vy se tu asi hodně dobře vyznáte, co?" ,,No to ano, ale všechno tu o tom rozhodně nevím.... Třeba nedávno jsem prozkoumával jeden ze starých dokumentů o téhle stáji a byl tam odstavec o nějakém prameni o ketrém vůbec nevím..... No to je jedno. Připozdívá se, tak asi pojedem zpátky, ne?" ,,No jasně.... Jenom..... Nemohli bychom si cestou zpátky trochu zacválat? Nebo zkusit něco skočit? Klikáč je ještě plnej energie......"optala se Jessica. ,,Proč ne. Vybrala sis správného koně. Starej Klikes je pohodovej kůň,". One Click okamžitě zařehtal. No joo, já vim že nejseš žádnej starouš Clicku! šeptla mu Jessie, ale nahlas řekla: ,,Mmm jo, je super."
Cesta zpátky se Jessice moc líbila. Tryskali, skákali, dokonce překonali i jednu jednodušší cross country překážku. Když konečně dojeli před stáje, Jessice se dokonce ani nechtělo z One Clicka slézt. Nejradši by to tu projela všechno. Když koníka jaksepatří vyčistila, sešli se opět před stájí. Pan Nielson s ní rychle nakoukl do všech hal které viděli z vrchu. Jessice neuniklo, že jí celou dobu u nohy kráčel flekatý foxteriér. ,,Tak ahoj, Jessie! Doufám že se zase brzy uvidíme!" loučil se s ní vedoucí stáje. ,,Já taky...... Neshledanou!" Když pan Nielson zavřel hlavní dveře stáje, Jessica tam ještě dobrých 30 sekund stála jako přikovaná k zemi. Vážně se jí to nezdálo? Vážně je to pravda? Pořád tomu nějak nemohla uvěřit. Jako ve snách kráčela v záři zapadajícího slunce na zastávku místního speciálního autobusu.
PS: Vim že tam mám ňáký chyby, ale já to pěkně dlouho opravovala a když jsem to chtěla zveřejnit tak se blog.cz jako obvykle pos***, takže už na to kašlu. I ten konec jsem dělala hezčí, poděkujte blog.cz že je to takhle debilně
Přečtený...uff....jo ale jinak bylo děsně moc jasný že Jessica tu překážku přeskočí...a ten popis celýho areálu je skvěle promyšlenejale pro mě příšernej a dloouuuheeej.
p.s.:díky blog.cz!
:-D